Olympijské hry antické, nejvýznamnější všeřecké hry; pořádány od 8. stol. př.n.l do přelomu 4. a 5. stol. n. l. v Olympii v srpnu nebo září k poctě boha Dia. Rok 776 př. n. l. (s datem 8. července) jako počátek her i řeckého kalendáře. Olympijské hry konány vždy po 4 letech, pův. trvaly 1, později 5 dní.
Na programu zpočátku pouze závody v běhu (dromos), v 7. stol. zařazen pentáthlon, rohování, závody vozů a dostihy (agón hippický) a pankration. V 7 a 6. stol. zařazeny postupně: běh, zápas, pentáthlon a rohování chlapců a běh mužů se zbraněmi.
Před OH poslové z Olympie zvali k účasti po celém antickém Řecku, oznamovali přesné datum konání her a vyhlašovali boží mír, ekecheíriá. Jako závodníci se OH směli zúčastnit pouze svobodní občané řeckého původu (vyloučeni byli cizinci, otroci, ženy), přihlížet hrám mohl kdokoli (kromě řeckých provdaných žen). Pro ženy se v době OH konaly samostatné závody v běhu při héraích.
Závodníci se museli dostavit do Olympie měsíc před počátkem OH k intenzivní přípravě spojené s dietou. Hry byly zahajovány průvodem závodníků a jejich slavnostní přísahou Diovi Olympskému. Jednotlivé závody probíhaly pod dozorem hélládoniků (rozhodčích; zprvu 2, pozdějí 9). Vítězové v jednotlivých disciplínách byli odměňováni olivovým věncem, měli právo dát si postavit své sochy, rodné obce jim prokazovaly čestné pocty.
K OH se scházeli zástupci řeckých států, podepisovali zde politické smlouvy, při hrách se upevňovalo vědomí řecké národní a kulturní sounáležitosti.
Největší rozkvět OH byl v 5. stol. př. n. l. (tzv. klasické období). V té době skládány i ódy na vítěze (epiníkie). Od 4. stol. př n. l. závodili na OH stále častěji profesionálové (athlétés), příslušníci nižších vrstev vycvičení v jedné disciplíně (atlet), množí se i případy korupce. Od 3. stol. př n. l. soutěžili na OH i závodníci neřeckého původu z Egypta, Malé Asie, Sýrie.
Po ovládnutí Řecka Římany (146 př. n. l.) nastal úpadek OH. K novému rozmachu došlo v 1.-3. stol. n. l., kdy byly hry podporovány římskými císaři. Císař Nero se sám aktivně účastnil her. Závodníci řeckého původu byli v menšině, vítězili Syřané, Féničané, Ilyrově, Afričané, Babyloňané.
Ve 4. stol. n. l. OH upadaly, ostře se proti nim jako pohanským hrám stavělo křesťanství, které se v té době stalo oficiální ideologií římské říše. Roku 393 či 394 vydal císař Theodosius přísný zákaz konání her. Přesto se OH snad ještě nějakou dobu konaly, měly však pouze lokální charakter. Roku 426 zničeny všechny budovy v Olympii z příkazu císaře.